Ahoj. Ráda vymýšlím příběhy. Chceš si je přečíst?

Tady jsou!😺

Upozornění: Stránka se stále upravuje, tak se nezlob když tady bude něco nědodělaného. Je to proto, že stránky se ukládají pomocí zveřejňování.😉

               Jak vznikla nová planeta


Meteority se hádaly. Začaly se prát a narazily do sebe. Letěli kolem Neptunu a narazily do něho. Led z neptunu spadl na meteority a ty letěly dál. Letěly k slunci. (Těžko poznat když je tak daleko😄Haha!) ,,Ale ne, narazíme do Slunce a zhoříme!" oznámil meteorit. Ale narazily do Venuše a zastavily se. ,,Co se děje?" led začal tát.

Zatím na Jupiteru:

Kyslík a dusík: ,,Ach jo! Pořád se mačkáme!" A potom uviděly zajímavou planetu a přidali se tam.

A přidal se tam další prach a částky ostatních planet.

Vesmírem letěly bakterie a uviděly zvláštní planetu. A tak se tam připojily. Ale ty bakterie zmutovaly ve zvířata!

A tak vznikla dokonalá planeta.😉


Julia a její magická skříňka

Julia v látkovém světě   (Nedokončeno)

Julia je v nové škole trochu nervózní. Všechno je tu pro ní nové. Hlavně skříňka. V její bývalé škole neměli skříňky, ale společné šatny. Skříňka se jí zdá moc malá. Ale ukrývá velké tajemství...

                          ( Julia, Ema, Emily)

Julia si píše s kámoškou:  

                                                                               Ahoj!

Čau.                                                                           

                                                                                           Jsem trochu nervózní z té nové školy.

Neboj. Není to portál do jiného světa, ne?                                                                   

                                                                                  Hm, to je asi pravda.

A nevypadá jakoby v ní strašilo.                                                        

                                                                                        Nikdy nevíš.😉

😶                                                              

                                                                                 🙂 

Další den šla Julia do školy.

Gr, snad v té škole nestraší! Pomyslela si Julia. Škola nevypadala stašidelně. Měla fialovou barvu a byly tam modré šmouhy. Vstoupila. Všechno je nové. Hlavně skříňky.

Není ta skříňka moc malá? Byla trochu divná. Julia ji otevřela. Skříňka začala zářit. Tohle je divné... Julia se natáhla k záři. Její ruka vplula do záře.

Že by portál? Ale Ema říkala, že tu žádný portál není! Nebo snad jo? Strčila tam i hlavu, ale uklouzla a spadla do skříňky.

,, Ááá!'' Julia někam padala. ,, Ááá!'' BUM! Spadla na nějaký polštář. Rozhlédla se a všimla si, že všechno je z látky! Vtom uviděla holku z látky, jak se k ní kymácí. Při tom kymácení kroužila rukami, jako by měla každou chvíli spadnout. A tak se stalo. ,, Au!''

,, Jsi v pořádku?''

,, Jo, v poho.''

,, Proč je tu všechno z látky?''

,, Jsi v látkovém světě. Proč nejsi z látky?''

,, Ehm... Nejsem odtud.''

,, Hm... Nevadí, že nejsi odtud, musíš mi pomoct! V našem světě je trhlina. Musíme ji zašít!''

,, Co mám udělat?''

,, Přines jehlu, niť a látku.''

,, Hm... A jak je ta díra velká?''

,, Metr.''

Metr? ,, Tak jo, ale musím se dostat zpátky.''

,, Jasně, zavolám dveře: Dveře! Dveře!... Kde jsou?''

,, Ale ne, co když se odtud nikdy nedostanu?!''           

,, Neboj, znám i jiné cesty zpět. Ale je to těžké a nesmíme ztácet čas! Zkusíme to sehnat v tomto světě."

Julia přemýšlela kde sehnat látku. A vtom uviděla strom ,, Nemůžeme pokácet ten strom?"

,, Ne, k tomu abys ho pokácela potřebuješ něco ostrého."

,, Hm... Třeba nůžky?"

,, Máš nůžky?"

,, Noo... Měla bych je mít v tašce..." Julia se začala hrabat v tašce a vytáhla spoustu věcí, až našla obyčejné nůžky.

,, Tak co na to říkáš, bude to stačit?"

,, S těmi to bude pomalé. Potrvá to den!"

Den? To ne! Učitelka se bude zlobit a zavolá rodičům a ti se taky budou zlobit!

Julia se zadívala na další strom. Byl vysoký, asi tak metr a loupala se mu kůra. ,, Nemůžeme použít tu kůru?"

,, Tady se tomu neříká kůra, ale vrstva... a je to skvělý nápad!" Tak začaly loupat vrstvu. ,, Tak, máme látku, co dál?"

,, Potřebujeme ještě jehlu a nit. Já bych šla pro jehlu, takže na Jehelníček."

,, Jehelníček?"

,, Ano. Je to velký polštář a na něm jsou jehly." Tak šly a šly a šly...

,, Ach jo, jak je to ještě daleko?!"

,, Nevím, ale máš pravdu, musíme si nějak zkrátit cestu!" A v tom je předběhlo stádo koní.

,, Hele, můžeme jezdit na koni!"

,, No já nevím... nikdy jsem na koni nejezla..."

,, Neboj se, není to těžké." Obě nasedly na koně. ,, Jedeme!" Holka z látky se v ježdění opravdu vyznala. ,, Tak co, jak si užíváš svoji první jízdu?"

,, Super!" Holky si povídaly a ani si nevšimly, že už tu jsou. ,, Už tu jsme?"

,, Ano, to je Jehelníček. Teď na něj musíme vylézt a vybrat si jehlu."

,, Ale jak na něj vylezeme?"

,, Budeme se chytat za oka. Jehelníček není z látky, je upletený z vlny." Holky začaly lézt na Jehelníček. Julii to moc něšlo, protože ty díry byly malé. Už tam skoro byly, ale Julia spadla.

,, AAA!"

,, CHYŤ SE!" UF! Julia se chytla, ale teď tam musí lézt znovu. ,, Hej, potřebuješ mě tam? Vždyť už jsi nahoře..."

,, Jasně, pojď mi pomoct vybrat tu správnou!" Tak Julia lezla a lezla, až tam vylezla. ,, Konečně jsem tady! Taak, jak se vybírá jehla?" Všude byly různé jehly: velké i malé, barevné i obyčejné, s malým očkem i s velkým. Ale holky nenašly tu pravou. Vtom zahlédly tenkou tyčku. Byla zlatá a velikost vyhovovala. ,, Ta je ta pravá!" Julia se pro ni rozběhla, ale ze země vyrostla jehla. ,, Á, co se to děje?!"

,, Pozor, jehly pořád přibývají! Musíme si dát pozor."

,, Ach, další nebezpečí..." Úspěšně prokličkovaly až k jehle a chtěly se vrátit, ale najednou se pod nimi začala třást zem. ,, Co se to zase děje?!!"